O strachu a českém útulném krytu

Kéž by sem nemusel. Prostory jsou trochu stísněné a nejsou tu žádná okna. Je zde dost jídla a pití na pár let. Musí věřit, že se to přežene a nahoře to bude dobré. Tolik nepohodlí. Kvůli jednomu člověku, který chtěl Evropu a svět.

Důležitá pravidla pro přežití a pak to snad zvládne. 

Přivést co nejvíc příbuzných a kamarádů. Přesvědčit je, že je to nutnost a záchrana života.

V noci zatemnit okna. Oh. Žádná tu nejsou, takže tohle je vyřešený.

Vyřešit osvětlení, když tu nejsou okna. Na elektřinu se nemůže spolehnout. Musí nakrást svíčky.

Spočítat jídlo. Jestli tu budou s ním příbuzní a kamarádi, neví na jak dlouho vystačí zásoby. Snad se to přežene rychle a nahoře to bude dobré. 

Nechat rádio na jedné stanici.

Když to bude potřeba, rychle vylézt, zvednout pravici a pak zase zpátky a čekat.

První týdny a měsíce šly dobře. Spousta příbuzných a kamarádů se nechalo přesvědčit ze strachu o svůj život. Ten strach byl zjevný a všudypřítomný. Po měsících šly roky a další roky. Čas ubíhal a lidé umírali. Někdy si přišel pro příbuzného nebo kamaráda gestapák, ale nešlo se zvednout a narovnat se. Strach byl zjevný a všudypřítomný. Stále čekal až se to rychle přežene a nahoře to bude dobré. Šly další roky a bylo to ještě horší. Prý nějaký odboj z Anthropoidu udělal hodně zlou věc. Doufám, že jeho strýc včas utekl z Lidic. Čas šel dál a počet příbuzných a kamarádů klesal s každou návštěvou gestapa. Klesal každý rok, dokud nezůstal úplně sám. Ten strach byl o samotě zjevnější a všudypřítomnější. Nezbyl nikdo a on stále čekal až se to všechno přežene a nahoře to bude dobré. Bohužel pro něj přišla návštěva. Poslední návštěva. Naštěstí nebyla oblečena v černém. Venku se to přehnalo a on mohl konečně vylézt a najít aspoň toho strýce, jestli přežil.

Uběhlo 23 roků a on musel zase do krytu. Po těch letech byl už vylepšený a dokonce protiatomový. 

Důležitá pravidla pro přežití a pak to snad zvládne.

Dobře se ostříhat a oholit. Hlavně nevypadat jako autor článku.

Přivést co nejvíc příbuzných a kamarádů. Přesvědčit je, že je to nutnost a udržení pohodlí.

Vyřešit osvětlení, když tu nejsou okna. Na elektřinu se může spolehnout, ale nemůže se spolehnout na nabídku zboží. Musí nakrást, nebo vyhandlovat žárovky.

Spočítat jídlo. Jestli tu budou s ním příbuzní a kamarádi, neví na jak dlouho vystačí zásoby. Když dojdou musí je poslat ven vyhandlovat za svoji hrdost. Snad se to přežene rychle a nahoře to bude dobré. 

Nechat rádio na správné stanici. 

Když to bude potřeba, rychle vylézt, zvednout mávátko a pak zase zpátky a čekat.

První týdny šly dobře. Spousta příbuzných a kamarádů se nechalo přesvědčit ze strachu o svoje pohodlí a nakonec i život. Ten strach byl pro někoho zjevný a všudypřítomný. Pro někoho to byla zase normální doba. Po měsících to bylo trochu horší. Čas ubíhal a lidé umírali v ohni. Naštěstí to bylo daleko v Polsku a Ukrajině. Někdy si přišel pro příbuzného nebo kamaráda esenbák, ale nešlo se zvednout a narovnat se. Strach byl zjevný a všudypřítomný, nebo věřil, že to tak prostě mělo být a dotyčný si to zasloužil. Stále čekal až se to rychle přežene a nahoře to bude dobré. Uběhl rok a bylo to ještě horší. Nějaký student se zapálil. Koho normálního by napadlo se takhle zabít? Doufá, že už bude mít v krytu s příbuznými a kamarády klid. Čas šel dál a počet příbuzných a kamarádů klesal s každou návštěvou esenbáka. Naštěstí se ten pokles rychle kompenzoval novými kamarády, takže nemohlo hrozit, že by skončil sám. Škoda těch příbuzných, ale možná si to zasloužili, za to, co dělali. Poslední návštěva nepřišla. Nemusela, protože kryt jednoduše zmizel.

Uběhlo 33 roků a opět to vypadá na kryt. Je ještě lepší a ochrana proti radiaci dokonalá.

Musí si ještě připravit důležitá pravidla pro přežití.....

1. Chtěl bych poděkovat Ukrajinskému národu za jeho houževnatost a odvahu nevstoupit do krytu i za cenu jaderného spadu. 

2. Chtěl bych poděkovat té části světa, která také riskuje jaderný spad a k tomu zamrzlé topení, inflaci a celkově zhoršenou životní úroveň. Demonstrujícím Rusům a Bělorusům patří obzvlášť poděkování za riskování i svého zdraví a života na protiválečných demonstracích.

3. Bez ohledu na to, co si myslím o jeho osobě. Chtěl bych poděkovat Miloši Zemanovi za projev prezidenta České Republiky, který možná dodal odvahu ukrajinským obranným silám v obraně své vlasti a ukázal, že ruské bratrství není na věčné časy.

4.Chtěl bych poděkovat vládě ČR, že se nezalekla oficiálního českého statusu quo "nepřítel Ruska" z roku 2021 a tento status utvrzuje s každým vlakovým konvojem. Chtěl bych poděkovat oběma komorám parlamentu ČR za spolupráci s vládou ČR.

5. Chtěl bych poděkovat víceméně 87% respondentů (protože anketě se nedá věřit), kteří pochopili, že kryt je možná pěkné místo k přežití, ale nikdy se nestane domovem. Pochopili, že obětování Ukrajiny by neznamenalo klid zbraní, ale dalších x let doby temna, kterými si Česká republika prošla dvakrát a tím pádem by měla Ukrajinu podpořit, nikoli potopit.

A těm ostatním bych chtěl vzkázat, aby udělali laskavost svým potomkům, když jim tolik záleží na jejich budoucnosti. Nikoli proto, že to vzkazuju, ale především proto, že jim záleží na té budoucnosti. Sedněte si s nimi a vysvětlete jim, kde na ruském těle se nachází předmětný protiatomový kryt, protože z vašich myšlenkových pochodů je evidentní, že to místo dobře znáte a že jste v něm zalezlí po uši.