Zdá se mi, že chápete pojem diskriminace trochu v jiném smyslu. Diskriminovat totiž primárně znamená bezdůvodně někoho omezovat kvůli jeho tělesným či osobnostním vlastnostem, tedy kvůli tomu, jaký sám je a nemůže být jiný, například kvůli pohlaví, barvě pleti, věku apod. Vy ale většinou uvádíte nikoli omezování existence lidí nebo služeb jim poskytovaných kvůli jejich osobním vlastnostem, ale omezování jednání, čili výčet pravidel nějakého chování. Ten ale těžko může být považován za diskriminaci. Když například hřbitov napíše, že zavírá ve 20:00, neznamená to, že diskriminuje všechny ty, kteří chtějí přijít ještě později. Podobné příkazy podle mě diskriminační nejsou, jsou to jen pravidla hry, které nejsou namířeny vůči vlastnostem nebo identitě nějakého člověka, ale vůči nějaké činnosti, kterou kdokoliv může, ale taky nemusí dělat. I když je mi jasné, že mé rozlišení je poněkud mlhavé a s trochou logické obratnosti by se dal asi jakýkoli zákaz převézt na druh diskriminace, v případě pravidel hry se o diskriminaci nejedná (pokud není namířena vůči člověku jako takovému, vůči tomu, jaký sám o sobě je). Připouštím ale, že zákaz vstupu dětí do restaurace asi už diskriminační je, nebo je alespoň na hraně. osobně nevidím závažný důvod, proč by se dítě nemohlo jít do hospody najíst.

Pokud vezmu definici "diskriminace" z vašeho úhlu pohledu, jak vysvětlíte právo zakázat psa? Ten pes také nemůže být jiný a přesto jsou pejskaři diskriminováni kvůli primárním vlastnostem svého mazlíčka. A to i v případě, že majitel třeba bude tvrdit, že pes je vycvičený a že si ho ohlídá.

Na druhou stranu podsouváte, že se děti zakazují kvůli jejich primárním vlastnostem. Proč myslíte, že zákaz není kvůli výčtu jejich chování? V takovém případě zákaz vstupu dětí do restaurace ( z vaší definice) nemůže být hodnocen jako diskriminace, protože není zakázán vstup na základě primární vlastnosti, ale výčtu chování.

Já si totiž myslím, že restauratérům, ani ostatním zákazníkům tolik nejde o batolata a nemluvňata (primární vlastnosti), ale o děti v rozmezí tří až osm let (výčet chování).

Jinak definice diskriminace nerozlišuje mezi primárními neměnnými vlastnostmi a chováním, které můžeme měnit. Diskriminace je obecně vytváření nerovných podmínek. A ty podmínky jsou nerovné.

Dám další příklady zásahu státu do suverenity rozhodování o svém majetku i nutného tolerování zcela nevhodného a obtěžujícího jednání:

Majitel bytu do toho, ve kterém sám bydlí může zakázat návštěvě vstup se psem, či kočkou psa, ale pronajme-li ho, tak chov psů, či koček v bytě svým nájemníků zakázat nemůže i když je na mnoha případech prokázáno, jak vážně jsou pes, či kočka schopni, při nesprávném způsobu chovu, byt zdevastovat.

Hlučně se projevujícího dospělého hosta, který svým chování obtěžuje ostatní hosty, může restauratér nechat vyvést,ale zcela nevhodné chování dítěte (hlasitý řev a jiné hosty obtěžující jednání) musí tolerovat jak on, tak hosté.

A na závěr perličku jednání, které prý musí být tolerováno: Šel jsem se do restaurace najíst a při jídle jsem málem odporem zvracel, když u vedlejšího stolu přebalovala mladá progresivistická matka svého kojence, použité plínky odložila na stůl a odérem z nich se šířícím zamořila celou restauraci. Když jsme s dalšími stejně znechucenými hosty protestovali u majitele, bylo nám sděleno, že když se jednou pokoušel jiné matce vysvětlit nevhodnost jejího chování (nejprve kojila své dítě a pak i přebalovala) spustila hysterický řev provázený slovy o diskriminaci a pak dostal předvolání na úřad městské části k vysvětlení svého (!!) nevhodného chování k ženě, když byla hostem v jeho restauraci!!!!

Ty vykřičníky si nechte, každý snad z textu vidí, že jste rozladěn, je to poněkud dětinské. no a jak to tedy s tím restauratérem dopadlo? Dali za pravdu mu, nebo té ženě?

Nikdo z vašich příkladů nediskriminuje preventivně. Maximálně ten vstup dětí bez doprovodu rodičů, ale ty zrovna samy do restaurací nechodí. Viděla jsem provozní řád nějaké restaurace a měla tam i zákaz vstupu v teplácích. Hádejte, vůči komu by zákaz namířen. Obávám se, že bez dětského křiku to nepůjde nikde. Nejhorší je v letadle, že kterého nejde utéct.

Zákaz sám o sobě omezuje něčí právo. A právě kvůli tomu omezení nemůže vzniknout jen tak pro potěšení zakazujícího, ale jako ochrana před vlivy, které zjevně obtěžují. Neslyšel jsem nikdy o zákazu, který by nebyl z preventivních důvodů. Všechny příklady, které jsem uvedl, vznikly jako reakce na něčí chování a slouží jako prevence před budoucími hříšníky. Jenže tato prevence je vždy ve formě kolektivní viny. Takže se preventivně diskriminuje, protože se ochraňuje od budoucího nezodpovědného chování.

Otázka je co by jste chtěla vy a jakou ochranu před obtěžováním by jste preferovala?